A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Krymská válka | |||
---|---|---|---|
konflikt: Rusko-osmanské války | |||
Výjev z obléhání Sevastopolu od Franze Roubauda | |||
Trvání | 1853–1856 | ||
Místo | Krym, Balkánský poloostrov, Baltské moře, Černé moře | ||
Výsledek | Pařížská mírová smlouva Porážka Ruska | ||
Strany | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Krymská válka byl ozbrojený konflikt v letech 1853–1856 mezi carským Ruskem a Osmanskou říší podpořenou koalicí Francie, Spojeného království a Sardinského království. Konflikt se odehrával především na poloostrově Krymu, kde se v Sevastopolu nacházela námořní základna ruské černomořské flotily. Válku vyvolala mocenská expanze Ruska na Balkáně a obava o osud nemocného muže na Bosporu, jak byla oslabená Osmanská říše označována. Výsledkem byla porážka Ruska stvrzená Pařížskou mírovou smlouvou. Počet obětí se odhaduje na 600 000, z toho ovšem jen asi šestina padla v boji, zbytek mrtvých připadl na nemoci způsobené katastrofálními hygienickými podmínkami a kolapsem zásobování.[1]
Začátek války
Původně byla krymská válka ozbrojeným konfliktem mezi carským Ruskem a Osmanskou říší, první důvod k započetí bojů se ukázal překvapivě už v roce 1850. Evropa si tou dobou odvykala od nepřetržitých válečných konfliktů a prožívala průmyslovou revoluci. V čele Francie stál prezident Ludvík Napoleon Bonaparte, kterému se podařilo dosáhnout velkého diplomatického úspěchu na území Istanbulu. Osmanský sultán Abdülmecid I. předal do rukou Francouzů správu křesťanských chrámů v Jeruzalémě. Protože byla tato funkce od nepaměti udělována pravoslavným Rusům, byl tím car Mikuláš I. nanejvýš pobouřen.
Osmanský sultán sice cara uklidňoval a přesvědčoval, že se jedná jen o nedorozumění a že vše napraví, nicméně tou dobou už Abdülmecid I. dávno vsadil na podporu mocností západní Evropy. Neměl tedy žádný důvod ani jeden ze svých slibů splnit. Po celé tři roky tak udržoval Mikuláše v nejistotě.
Mikuláš I. vyslal do Istanbulu diplomatickou misi pod vedením knížete Alexandra Sergejeviče Menšikova, který proslul jako legenda ruského válečnictví, když se podílel na vyhnání Napoleona I. ze země v roce 1812. Měl se snažit o dohodu, která by umožnila Rusku stejná práva na zásah do záležitostí pravoslavného náboženství, jako umožnila Francii u katolických kostelů a duchovních. Jednání však nikam nevedla. Menšikov například při svém prvním setkání se sultánem urazil Turky, když přišel v civilním oděvu místo v obvyklé vojenské uniformě. Odsuzoval také ústupky Turků Francouzům a požadoval výměnu vysoce postavených osmanských státních zaměstnanců.
Mikuláš I. se po neúspěšném jednání uchýlil k drastičtějším řešením. Kromě otázky poutních míst v Palestině vyzdvihl car také, že Turci podle něj nedobře zacházeli s křesťanskou populací na Balkáně. Navíc usilovali Rusové o vojenský přístup z Černého do Středozemního moře přes Bospor a Dardanely. Tyto důvody byly dostatečné k vyhlášení války a Mikulášova carská vojska vtrhla do Valašského a Moldavského knížectví, která byla v té době osmanskými podunajskými vazaly.
Válka na Dunaji
Na radu Napoleona III. se Abdülmecid I. zprvu pokoušel vyřešit spor s Ruskem mírovou cestou. Svolal proto v roce 1853 kongres do Vídně, kde se ale nevyřešilo téměř nic. Jediné, co se ukázalo, bylo, že Osmanská říše měla mít ve válce podporu Francie a pravděpodobně také Velké Británie, protože její ministerský předseda George Hamilton-Gordon z osobních důvodů odmítl stvrdit s Ruskem spojenectví.
4. října 1853, po skončení jednání, vyslal sultán do Valašska a Moldavska svá vojska, která byla ruskými šiky odražena. Dosáhla sice vítězství u města Olteniţa a i přes počáteční neúspěchy dobyla přístavní město Silistra, ale nepodařilo se jim znovu získat Rusy obsazené valašské město Cetate. Abdülmecid se o svá území a o vliv na Balkáně začal vážně obávat. 30. listopadu navíc ruská válečná flota napadla černomořský přístav Sinop a ve snadném boji ho vyrvala z rukou Turků. Ač to car Mikuláš I. považoval za svůj velký válečný úspěch, právě dobytí Sinopu mu nakonec zlomilo vaz.
Abdülmecid I. kvůli přímému ohrožení Istanbulu požádal francouzského císaře a britského premiéra o pomoc. Oba mu vyhověli, neboť i pro ně byla děsivá vize, že by úžina Bospor a Dardanely padla do carových rukou a že by bylo Rusko posíleno územími rozpadající se Osmanské říše. Francouzi byli motivováni i náboženskými a obchodními neshodami s Rusy.
Na přelomu let 1853 a 1854 obě velmoci vyslaly do Černého moře své floty, aby pomohly bránit turecké pobřeží. Posíleny ještě o několik málo osmanských lodí pak vypluly z Istanbulu a napadly přístavní město Oděsa, která byla centrem administrativy ruského černomořského námořnictva.
Oděsa byla vystavena nepřátelské palbě od února do dubna. S nasazením všech sil nakonec těžké boje přečkala, aniž by padla do rukou spojenců. Rusové se ale v touze po pomstě dopustili zásadních strategických chyb. Jednou z nich byla i jejich neopatrnost, když zaujali pozice na území Habsburské monarchie (konkrétně v Dobrudži[zdroj? a Bukovině). Rakouský císař František Josef I. z toho přirozeně nebyl nijak nadšen, a proto se přidal ke spojencům.
Francii, Británii a Osmanskou říši kromě Rakouska v rámci Německého spolku podpořilo i Prusko v čele s Fridrichem Vilémem IV..[zdroj? K dovršení všeho se ke spojencům přidala i Sardinie pod taktovkou Savojců, jmenovitě Viktora Emanuela II. Rázem se tak celá situace obrátila proti carovi. Stála proti němu téměř celá Evropa.
Další průběh války
Velitelem britského vojenského kontingentu byl maršál lord Raglan (†28. červen 1855), toho po jeho smrti vystřídal generál James Simpson. Velitelem francouzského vojenského kontingentu byl maršál Jacques Leroy de Saint-Arnaud (†29. září 1854), který byl vystřídán generálem Françoisem Certainem de Canrobert a ten generálem Pélissierem. Velitelem tureckého vojenského kontingentu byl Omar Paša Latas. Velitelem italského vojenského kontingentu byl Alessandro La Marmora († 7. červen 1855). V únoru 1855 bylo na Krymu cca 32 tisíc britských vojáků, 100 tisíc francouzských vojáků, 28 tisíc tureckých vojáků a 15 tisíc italských vojáků. Bojující vojska byla napadena cholerou.[2]
Francouzi a Britové se po bojích o Oděsu vylodili na jihozápadním cípu poloostrova Krym. Rusové sem museli rychle přesunout své muže. Car nařídil ustoupit vojskům z podunajských knížectví, která padla v nastalém zmatku do rukou Rakušanů.
Ruské vojsko bylo velice špatně vybaveno. Mikuláš si toho sice byl vědom, ale nezachoval se odpovídajícím způsobem. Jako velitele totiž zvolil knížete Menšikova, který tak dostal šanci napravit svou pověst po fiasku v Istanbulu. V první polní bitvě na Krymu, známé jako bitva na řece Almě, ke které došlo 20. září 1854, ztratil Menšikov téměř 6000 mužů z původních 33 000 a střetnutí skončilo drtivou ruskou porážkou. Jednou z klíčových okolností byla silná palebná převaha spojenecké pěchoty, vybavené novým druhem perkusních mušket s drážkovanou hlavní systému Minié (Britové používali pušku Pattern 1853 Enfield), které se efektivním dostřelem rovnaly ruskému lehkému polnímu dělostřelectvu.[3] Ruský vojenský inženýr Eduard Ivanovič Totleben posléze shrnul, že například lehké polní baterie 17. dělostřelecké brigády, podporující moskevský pěší pluk, byly zlikvidovány palbou v salvách francouzské pěchoty na vzdálenost přibližně 500 metrů, aniž mohly efektivně odporovat: "za velmi krátkou dobu baterie ze 100 mužů obsluhy ztratila na 48 padlých a zraněných," přičemž stejně se vedlo lehkým polním bateriím před borodinským pěším plukem, na které "dopadla záplava kulek z pušek" a musely spěšně ustoupit.[4]
Tato okolnost, značně měnící militární mechaniku pozemního boje, rovněž způsobila značnou averzi mnoha ruských vojáků k britským, kteří si stěžovali na jejich "barbarské" chování, neboť předstírali smrt či vážné zranění a následně na britské vojáky poskytující jim pomoc zblízka vystřelili či jinak zaútočili.[5]
Spojenecká armáda z dodnes nejasného důvodu nezaútočila na v podstatě nekrytý Sevastopol a místo toho po přesunu v noci z 27. na 28. září 1854 zahájila výkopem první paralely na jižní straně tzv. pravidelné obléhání města.[6] Vzhledem k tomu, že spojenci nebyli schopni Sevastopol zablokovat ze severu, do města mohly volně proudit zásoby a posily. Rozpoutala se krutá materiálová bitva, během níž spojenci nebyli dlouhou řadu měsíců schopni palbou dostatečně poničit improvizovaná, ale mohutná a odolná ruská zemní obranná postavení. Spojenci podrobili pevnost šesti takzvaným "bombardováním", kdy obranná postavení několik dní intenzivně ostřelovali pomocí obléhacích děl, moždířů a dělostřeleckých raket systému Congreve. K šestému ostřelování nakonec bylo použito celkem více než 800 hlavní.
Snaha o vyproštění města vedla 25. října k bitvě u Balaklavy, která – na rozdíl od následující bitvy u Inkermanu z 5. listopadu – skončila nerozhodně. U Inkermanu byli Rusové, které opět vedl kníže Menšikov, drtivě poraženi.
Car Mikuláš I. roku 1855 zemřel. Poslední významná bitva, kterou mohl ovlivnit, se strhla 17. února u města Eutropia. I zde byl ale poražen. Vedení války za něj převzal jeho nástupce Alexandr II. Ve snaze zmírnit krutou situaci obleženého Sevastopolu vyslal své muže do útoku na Kars, což byla nejdůležitější osmanská pevnost ve východní Anatolii. Obléhání Karsu trvalo od června do listopadu 1855. Velitelem ruské armády na Krymu (místo Menšikova) se v tomto roce stal generál Michail Dimitrievič Gorčakov.[2]
Během obléhání Sevastopolu se Britové a Francouzi třikrát pokusili dobýt také přístavní město Taganrog. To jim stálo v cestě k Rostovu na Donu, který byl významným centrem ruských vojenských operací na Kavkaze. Rusům se ale podařilo všechny tři útoky ustát. Dvakrát bylo obležené i vzdálené přístavní město Petropavlovsk-Kamčatskij na Kamčatce, vždy ale byli Britové a Francouzi donuceni se z pevniny i z ruských vod stáhnout.
Dne 9. září 1855 se spojencům po posledním, šestém ostřelování podařilo dobýt jižní stranu Sevastopolu poté, co neuspěl ani poslední ruský pokus o vyproštění při bitvě na řece Čorna. Severní strana města ovšem pevně zůstala v ruských rukou.
Mírová smlouva
Francie, která vyslala mnohem více vojáků do války než Británie a utrpěla daleko více ztrát, chtěla válku ukončit, stejně tak Rakousko. Boje ustaly v únoru 1856. 30. března 1856 byla podepsána Pařížská mírová smlouva, která byla výsledkem Pařížského kongresu. Rusové se v ní vzdali Karsu a Budžaku, které připadly Osmanské říši a Moldávii. Anglie, Francie, Sardinie a Osmanská říše měly opustit všechna ruská města a přístavy obsazené spojeneckými vojsky (Sevastopol, Balaklava, Kamiš, Jevpatorija). Ruský car a sultán museli uznat neutralitu Černého moře.
Novináři
Krymská válka byla první, v níž byla veřejnost informována o válce prostřednictvím fotografií a zpráv posílaných telegrafem. Nejvlivnějším reportérem byl W. H. Russell z The Times, jenž si jako první novinář vysloužil označení „válečný zpravodaj“.[7][8] Díky jeho zprávám v britském tisku se rozšířilo povědomí o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 vyústilo v pád britské Aberdeenovy vlády.
Ošetřovatelství
Krymská válka ovlivnila moderní dějiny ještě jedním způsobem. Během obléhání Sevastopolu se zrodilo moderní ošetřovatelství a institut zdravotní sestry, a to především díky Florence Nightingalové, které vojáci přezdívali „dáma s lampou“. Dobrovolnice, především z řad mnišských ženských řádů, pomáhaly na bojištích už předtím a na místě působilo mnoho dalších ošetřovatelek, které například najala britská admiralita,[9] nebo se jednalo o dobrovolnice, jako například slavnou britsko-jamajskou markytánku a léčitelku Mary Seacole.[10] Nightingale, která působila především v zázemí v britských vojenských nemocnicích v Konstantinopoli, pomoc raněným především systematizovala, zavedla přísná hygienická a stravovací pravidla, zavedla institut nemocniční lodě pro přepravu nemocných domů atp. Už první elementární opatření, která zavedla, stlačila úmrtnost v britských vojenských nemocnicích ze 60 ke 40 procentům. Stala se posléze vzorem Henri Dunanta při založení Mezinárodního červeného kříže.[11]
Důležitá data
- květen 1853 – Rusové obsadili Moldávii a Valašsko v Osmanské říši
- říjen 1853 – Osmanská říše vyhlásila válku Rusku
- březen 1854 – Francie a Velká Británie vyhlásily válku Rusku
- září 1854 – Spojenci vyhráli bitvu na řece Almě
- říjen 1854 – Obléhání Sevastopolu; bitva u Balaklavy (útok britské lehké jízdy)
- listopad 1854 – Rusové utrpěli těžkou porážku u Inkermanu
- září 1855 – Pád Sevastopolu (bitva na řece Čorna)
- únor 1856 – Ukončení bojů
- březen 1856 – Podepsání Pařížské smlouvy
Odkazy
Reference
- ↑ Krymská válka byla jednou z největších podle počtu obětí. Reflex.cz . . Dostupné online.
- ↑ a b Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek prvý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 443–448.
- ↑ WOHLMUTH, Petr. Východ proti Západu? Krymská válka (1853–1856) pohledem historické antropologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2020. 462 s. ISBN 978-80-246-4602-2. S. 161–164.
- ↑ ТОТЛЕБЕН, Эдуард Иванович. Описание обороны г. Севастополя: Часть I.. 1. vyd. Санкт-Петербург: Тип. Н. Тиблена и Ко, 1863. S. 176, 184..
- ↑ WOHLMUTH, Petr. Východ proti Západu? Krymská válka (1853–1856) pohledem historické antropologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2020. 462 s. ISBN 978-80-246-4602-2. S. 161–163.
- ↑ WOHLMUTH, Petr. Východ proti Západu? Krymská válka (1853–1856) pohledem historické antropologie.. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2020. 462 s. ISBN 978-80-246-4602-2. S. 170.
- ↑ HALLER, Michael. Alles schreiben oder den Mund halten? William Howard Russell, der erste Frontreporter. Die Zeit. Nr. 11 vom 8. März 1991, s. 45–46. Placený přístup z: https://www.zeit.de/1991/11/alles-schreiben-oder-den-mund-halten/
- ↑ ATKINS, John Black. The life of Sir William Howard Russell … the first special correspondent. London: J. Murray, 1911, s. 388, 389. OCLC 458539305.
- ↑ RAPPAPORT, Helen. No place for ladies. The untold story of women in the Crimean war.. 1. vyd. Londýn: Aurum, 2007. 272 s. Dostupné online.
- ↑ SEACOLE, Mary. Wonderful Adventures of Mrs. Seacole in Many Lands.. Londýn: Penguin Books, 2005.
- ↑ Příběh Florence Nightingalové: Jak získala přezdívku Dáma s lampou?. 100+1 zahraniční zajímavost . 2020-05-04 . Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- MAŠKOVÁ, Jana. Ošetřovatelství za krymské války. Praha, 2007. 107 s., 26 příl., 74 a 26 lit. Diplomová práce. Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství. Ved. práce Mgr. Jana Mlýnková.
Související články
- Bitva u Balaklavy
- Bitva na řece Čorna
- Bitva o Sevastopol (1854–1855)
- Pařížská mírová smlouva (1856) - ukončila krymskou válku
- Florence Nightingalová
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu krymská válka na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Krymská válka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Drachinifel: The Crimean Naval War at Sea - Battleships, Bombardments and the Black Sea na YouTube (anglicky)
- Krymská válka na moderni-dejiny.cz
- Krymská válka Archivováno 9. 6. 2023 na Wayback Machine. na kulturni-noviny.cz
- Krymská válka na reflex.cz
- Krymská válka v obrazech na artsandculture.google.com
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Úmrtí v roce 2023
Úmrtí v roce 2023
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Ústavní soud České republiky
Útok Hamásu na Izrael (říjen 2023)
Útok Hamásu na Izrael (říjen 2023)
Útok v Krasnogorsku
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2024)
Čeleď
Česká Wikipedie
Česko
ČSSD
Čtvrtá vláda Roberta Fica
Švédsko
Švédsko
Žížaly
14. říjen
14. říjen
15. říjen
18. říjen
1813
1814
1854
1863
1863
1884
19. říjen
1923
1924
1973
1979
1993
2013
21. březen
22. březen
23. říjen
23. březen
25. říjen
25. říjen
25. březen
26. říjen
26. říjen
26. březen
27. březen
28. březen
364
Afrika
Alek Popov
Andrea Mantegna
Anfisa Rezcovová
Anfisa Rezcovová
Anna Váchalová
ANO 2011
ANO 2011
Arménie
Arménie
Asie
Atropin
Australasie
Baltimore
Bezpečnostní informační služba
Bobby Charlton
Bobby Charlton
Bohuslav Sobotka
Bosna a Hercegovina
Branko Radičević
Britské impérium
Britsko-americká válka
Calyptomenidae
Carla Bley
Carla Bley
Charles Proteus Steinmetz
Commons:Featured pictures/cs
Daniel Kahneman
Dassault/Dornier Alpha Jet
Deskové malířství
Dolní Kanada
Druhé Francouzské císařství
Eduard Krečmar
Eduard Krečmar
Encyklopedie
Ervín Adam
Erythropitta
Eurasie
Evropa
Evropská unie
Evropská unie
Evropský parlament
Fritz Wepper
FTX
Gilroy
Grand National
Haag
Haag
Havárie elektrárny Three Mile Island
HLAS – sociálna demokracia
HLAS – sociálna demokracia
Hlavní strana
Hlavní strana
Hlavohruď
Hmyz
Hradní stráž
Hydrornis
Islámský stát#Geografické dělení IS
Ivan Korčok
Józef Sebastian Pelczar
Jaderná elektrárna Three Mile Island
Jaderný reaktor
Jan Krkoška
Ježíš Kristus
Jindřiška Smetanová
Joe Lieberman
Křen selský
Křižákovití
Křižák podkorní
Křikaví
Křovinná vegetace
Karel Kinský
Kategorie:Čas
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Krasnogorsk (Moskevská oblast)
Kriticky ohrožený taxon
Krize v Rudém moři
Krymská válka
Kryptoměna
Lánský puč
Lány (zámek, okres Kladno)
Louise Glücková
Louise Glücková
Louvre
Luis Garavito
Luis Garavito
Mírný pás
Mahsá Amíníová
Mangrovy
Martin Greenfield
Martti Ahtisaari
Martti Ahtisaari
Maurizio Pollini
Mezinárodní trestní soud
Mezinárodní trestní soud
Migrace ptáků
Miloš Zeman
Mistrovství světa v ragby 2023
Mistrovství světa v ragby 2023
Mohawkové
Monogamie
Most Francise Scotta Keye
MV Dali
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Nápověda:Obsah
Nålebinding
Německá Východoafrická společnost
Nadace Wikimedia
Nadace Wikimedia
Natalie Zemon Davis
Natalie Zemon Davis
New York
Občanská koalice
Občanská koalice
Okresní soud ve Vsetíně
Okresní soud ve Vsetíně
Oltářní obraz
Pěvci
Předseda vlády Slovenské republiky
Parlamentní volby v Polsku 2023
Pavel Simon
Pavouci
Peter Pellegrini
Pita thajská
Pitovití
Pitta
Plži
Polsko
Portál:Aktuality
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portál:Sport
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Právo a spravedlnost
Právo a spravedlnost
Pražský hrad
Predella
Prezidentské volby na Slovensku 2024
Prezident Slovenské republiky
Protesty v Íránu (2022–2023)
Ptačí hnízdo
Recep Tayyip Erdoğan
Recep Tayyip Erdoğan
Renesanční malířství
Richard Serra
Robert Fico
Rozšiřování Evropské unie
Roztavení reaktoru
Rulík zlomocný
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruské impérium
Rusko
Sacharovova cena za svobodu myšlení
Sam Bankman-Fried
San Zeno Maggiore (Verona)
Senát Parlamentu České republiky
Senegal
Severoatlantická aliance
Severoatlantická aliance
Seznam hejtmanů Moravskoslezského kraje
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Slovenská národná strana
Slovensko
Slovensko
SMER – sociálna demokracia
SMER – sociálna demokracia
Soubor:3MileIsland.jpg
Soubor:Alpha Jet - RIAT 2007 (2544737153).jpg
Soubor:Alpha Jet - RIAT 2007 (2544737153).jpg
Soubor:Guard at the Prague castle, Prague - 7620 (cropped).jpg
Soubor:Karl Fürst Kinsky von Wchinitz und Tettau.jpg
Soubor:Mantegna, Andrea - crucifixion - Louvre from Predella San Zeno Altarpiece Verona.jpg
Soubor:Nuctenea umbratica (Araneidae) - (female imago), Arnhem, the Netherlands.jpg
Soubor:Pitta megarhyncha 1 - Singapore.jpg
Soubor:Yeoman Warder - Beefeater.JPG
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené království Velké Británie a Irska
Spojené státy americké
Suzanne Somersová
Suzanne Somersová
Svoboda a přímá demokracie
Theodor Pištěk (výtvarník)
The Football Association
Tomáš Fejfar
Tomáš Fejfar
Tropický pás
Turecko
Turecko
Ukřižování Ježíše Krista
Václav Korda
Válečná kořist
Válka Izraele s Hamásem (2023–2024)
Vahagn Chačaturjan
Vahagn Chačaturjan
Valens
Valentinianus I.
Varan plodožravý
Vejce
Velikonoce
Velké národní shromáždění
Velké národní shromáždění
Verona
Viktor Medvedčuk
Vláda České republiky
Vláda Petra Fialy
Vláda Petra Fialy
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013
Vyslovení nedůvěry
Waldemar Pawlak
Wiki
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikifunctions:Main Page
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Česká republika
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Článek týdne/2024
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Obrázek týdne/2024
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/říjen
Wikipedie:Vybraná výročí dne/březen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zajímavosti/2024
Wikipedie:Zdroje informací
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Yeomen Warders
Zadeček
Zdenka Kratochvílová
Zuzana Čaputová
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk